DĚTI KAPITÁNA MORGANA
Lživé oživlé

200,-Kč

Kapela se vrací k hudebním kořenům, k opravdové původnosti hudby, přičemž tuto starodávnou a váženou a mnohokrát zneužitou a pokřivenou tradici nevykrádá, nýbrž přirozeně oživuje a dává jí směr, posouvá ji k dnešku, k nám. Podařilo se jí málokdy vídané a slýchané: vstoupit do duše hudby. Z této prastaré původnosti vzniklo vše, co kdy za něco stálo.
Žánrové rozkročení je toliko zdánlivé (jazz, blues, jarmareční popěvky, šanson, rock a „co vás napadne“), hudba stojí velice pevně – a na vlastních nohou. O svébytnosti, o osobitosti – což je svého druhu charakter – nemůže být pochyb.
Trylkování banja v úvodu první písně splete chytrý a prostý motiv (nezaměňovat s jednoduchostí), pod jehož taktovkou se píseň rozvíjí, zavěšená na skvělou rytmiku (nejen bicích, zde takto „pracují“ všechny nástroje, což je právě účel a smysl: pozvednout vyznění skladby, celek, působit pro něj, nikoliv jej vyprazdňovat na odiv vystavovanou exhibicí ala „my umíme i toto…“), o kterou se také zpěvák opírá, od které se odráží na celém albu. I ostatní písně jako by nemohly znít jinak, než jak tomu je (tóny i emoce jsou v nich zabydlené jakoby odnepaměti) a jsou obdobně zhutnělé směrem ke středobodu, čímž v sobě vytvářejí patřičný tlak, energii, která v nich bez ustání kypí. Celek pak tvoří jeden organismus, a krev, která v něm koluje, je hudba, hudba, hudba, okysličovaná právě tím základním, bez čeho nic není opravdové. Je to něco, bez čeho řeka nebude řekou, i kdyby se valila vybetonovaným korytem sebevíc: je to ona skutečnost přirozeného toku, nikoliv jakéhosi násilného svodu vod, a tedy váha života a smrti – a hudba na tomto albu je temným proudem se třpytnými odlesky slunce na hladině. Ta kalná a řinoucí se řeka je něco mezi Styxem a Mississippi.
Pavel Homér Ambrož posmrtně získal ansámbl, který jeho litanické básně podává s takovou vervou, až to mrazí – přímočará a citlivě zjevovaná hudba podtrhuje syrovou a nefalšovanou vroucnost zpěvu, jejž Záděra (zanícením a nasazením na mě působí jako Jim Morrison ve svých nejlepších pozdních letech) nastavuje coby štít mezi sebe a svět (až tak třeskutě, rozervaně to na mě působí, jenže současně to neztrácí tvar). Další básník, jehož texty se na cd objevují, Milan Kozelka, získal v této kapele své Plastic People, jako kdysi Egon Bondy – neumím si představit, jak ještě lépe by mohly být Kozelkovy verše pojaty; jsou rozvrstveny na hudební ploše tak dovedně, jsou tak umně a přirozeně nafrázovány, že až působí, jako by byly do hudby vtesány: hudebníci z nich vytvářejí reliéfy. U zhudebňovaných básní je vždy nejobtížnější najít pro ně tu správnou interpretační polohu, neboť jde o to, citem nahmatat těžiště, takříkajíc najít puls a sladit s ním nástroje, nejenom hlas.
Album lživé oživlé pokládám za nejlepší tuzemský počin letošního roku a bezesporu za silný a zralý debut. Hudba je tekutá a hřeje jako dobrá kořalka, energie je všudypřítomná – a živá vystoupení si s dravostí „studiové“ nahrávky nikterak nezadají.
Další cd by mohlo být hotovo již na podzim tohoto roku a nezastírám, že jsem velice zvědav, jaké bude. Kapela si totiž nasadila laťku pěkně vysoko hned zkraje. A Brno má nový hudební fenomén – tak výrazná a stylotvorná kapela s důrazem nejen na hudební, ale i drsné leč poetické vyjádření zde od dob legendy Idiot Crusoe nepůsobila.

RADEK DYMA


Hlas, valcha: Jaroslav Záděra III., Kytara: Aleš Jedounek, Basa: Tom Čelechovský, Buben: Tony Julina, Harmonika: Vladan Ronner,
Banjo, steelka, saxofon, kytara, hlas, hudba: Ivan Manolov, obal cd: Panda (která tančí na vystoupeních)
Texty: Pavel Homér Ambrož, Milan Kozelka

Vyšlo v roce 2012
 


vyprodáno
  • Kód: DKM-2
  • 0 kusů skladem
  • Vydavatel: vyšlo samonákladem



Tento produkt byl přidán dne Pátek 04. květen 2012.

Vaše IP adresa je: 3.92.74.105
Design by Fido; Web by Slavik