MIGUEL DE UNAMUNO
Španělské essaye

ROZEBRÁNO

Miguel de Unamuno (1864-1936), španělský myslitel, esejista, básník, romanopisec, syn „nezlomitelného nárůdku baskického“. Je čelným představitelem slavné generace r. 1898 (P. Baroja, Azorín, A. Machado, R. Valle-Inclán aj.), která se formovala pod bezprostředním vlivem tehdejší společenské situace ve Španělsku a vyvedla tamější literaturu z výlučné orientace na národní hodnoty, a začlenila ji tak do literatury světové. Unamuna spojuje v jeho prvním tvůrčím období s generací r. 1898 hluboké znepokojení nad národní existencí, ale brzy se začíná od svých současníků vzdalovat vášnivým zaujetím pro otázky lidské existence jako takové. Člověk a podstata jeho bytí se stávají ústředními tématy celé jeho tvorby. Maurice Vallis v jednom svém eseji píše: „Není pochyby, že jak to píše Unamuno, ‚býti hrdinou znamená často odsouditi se k úplné samotě mezi lidmi‘. Ale také, kde by byla zásluha našeho činu, kdyby celý svět věřil hned od prvního našeho gesta v naše poslání? Lidé maloduší se před skutečností vždy podrobují, a ona triumfuje nad jejich myšlenkou i srdcem. Těmto slabochům věnuje autor Života Dona Quijota nejvášnivější a nejspravedlivější poučení. – ‚Je odvahou tvrditi něco hlasitě, před zraky všech, a s nasazením vlastního života své tvrzení hájiti; to však je to, co plodí všechny pravdy. Věci jsou tím pravdivější, čím více se v ně věří, a není to rozum, jenž je ukládá, nýbrž vůle.‘ – Je to antická věta, shrnující ve svou úsečnost všechny heroismy myšlenky a citu; staví pravdu nadšení nad všechny vědecké pravdy; proráží vědomí positivních skutečností, které omezují jen široké obzory, slibné svými zářivými uvítáními.“

110 stran, 12 × 17,8 cm, česky, brožovaná vazba. Vyšlo v Edici dobré četby, sv. 4, v roce 1997 (2. vydání). Přeložil a stať „In memoriam“ napsal Zdeněk Šmíd. Úvodem a ediční poznámkou opatřil Petr Čichoň. Obálku navrhl, vlastním dřevorytem vybavil a typograficky upravil František Štorm.